Škola v přírodě

V úterý byly naši indiáni vystaveni skutečné zkoušce. Nejen že ráno ležela nad celým údolím duchna a lilo a lilo. Nejen že jsme kvůli tomu museli odříct a zrušit naši výpravu na indiánskou stezku přežití. Ale kolem deváté hodiny jsme byli odstřiženi od životadárné elektrické energie. Děti mohly na vastní kůži pocítit, jaké to je, když se nedá uvařit, když nejde spláchnout, umýt si ruce, rozsvítit nebo si vyměnit skleničku na pití... Ale nedali jsme se - pamětlivi hesla Když nemůžeš, přidej! Nejprve jsme udělali něco málo pro vzdělání a pak se pustili do vyrábění indiánského amuletu a lapače snů. Po obědě a poledním klidu jsme se pak vrhli do sportování - v prostorách druhé budovy se hrál stolní tenis, fotbálek, chodilo se na chůdách na čas a trénovaly se skoky přes švihadlo. Drobný zahradnický déšť ustal v pozdním odpoledni, tak jsme se vydali na indiánský průzkum okolí. Po návratu děti zjistily, že osadu navštívili zvědové nepřátelského kmene Černých vran, jejichž cílem je ukrást vzácná pera Duhového orla, která nás chrání. Jednou jim útočník proklouzl, jednou byl velmi razantně a s velkým nasazením zastaven (viz foto). Při večerním setkání se Šamanošimonem jsme společně vzývali Velkého Manitoua, aby nám už - herdek - neposílal žádný déšť! A po vyhodnocení a rozdání pírek za výkony a indiánské pohádce jsme už jen upadli do postelí. Howgh!